Včera, keď som poslal priateľom mail s upozornením na zásadnú informáciu, ktorú zverejnila Polícia SR na svojej stránke, som netušil, že tento geniálny informačný počin bude mať silnejší efekt, ako mal výstrel z Auróry. To, čo sa našej polícii podarilo vyprodukovať, som našiel pôvodne na Telegrame s komentárom v ruštine. Autor komentára zrejme nepochopil, ako to polícia myslela, a preto sa nám dobrákom Slovákom začal vyhrážať zastavením dodávok plynu a ropy. Dôsledky realizovaných vyhrážok mohli byť veľmi zlé, ale ani vo sne by ma nenapadlo, čo nasledovalo.

https://sk-sk.facebook.com/hoaxPZ/ Справа — официальный аккаунт полиции Словакии. Там пишут: «На Керченском мосту провели референдум, 99,7% моста присоединилось к морю»Слева — официальный аккаунт министра обороны Словакии, и он считает, что взрыв моста — это лучший подарок на день рождения.Не следует ли в качестве профилактической меры оставить Словакию без нефти и газа?

Inšpirované našou políciou mosty v EÚ sa rozhodli, ešte predtým ako zamrznú rieky, vypísať referendum. Dosť majú toho, že sú preťažené, jazdia po nich vlaky, ich konštrukcie rozožierajú výfukové plyny, blázni z nich skáču do vody, vojenské kolóny smerujú na východ, nik sa o nich nestará, nové sa nestavajú a podobne. Koordinácia tohto celoeurópskeho hnutia bude v Kyjeve a ten dodá potrebné výbušné zariadenia v prípade úspešného ukončenia referenda.

Keď som sa toto dozvedel, ešte naposledy som si odfotografoval z okna Prístavný most, poobede sa pôjdem prejsť cez Starý most a rozlúčim sa pri tom pohľadom s Apollo a Lafranconi mostom.

Lenže týmto to neskončilo, čo je tá najväčšia tragédia v dejinách ľudstva. S referendami sa roztrhlo vrece. Po mostoch sa začali o svoje práva hlásiť autá, príbor, kľúče atď. Jediné šťastie máme, že to nepôjde tak rýchlo. Veci sa len tak ľahko nedohodnú na referendovej otázke. Niektoré autá sa chcú vrátiť do výrobnej linky, lebo v tom hluku, zažívali príjemné erotické zrušenie, iné túžia byť úplne v počiatku: niektoré na rysovacej doske – tie staršie modely, iné v 3D a tí tradicionalisti medzi nimi, si želajú návrat do železnej rudy. V tomto poslednom prípade sú problém slniečkárske autá – odmietajú návrat do ložísk v Rusku.

Škoda len, že nemajú nad sebou takú ich Čaputovú. Dôsledky začínajú byť katastrofálne, a ešte len budú. Podrobnosti nemusím pre krátkosť žánru spomínať. Stačí, keď si predstavíme, že dáke postreferendové dvere do WC sa v inkriminovanej chvíli odmietnu otvoriť.

Časy, keď sme žili skoro v harmónii s vecami, budú čo nevidieť preč. Stačilo tak málo – mať všeobecné vzdelanie, empatiu a čítať občas poéziu. Nakoniec by úplne stačilo dávať pozor v škole a nespoliehať sa na kadejakých yotuberov, influencerov a blogerov, čo sú často vlastne zamaskovaní politici, alebo ich platení priaznivci.

Citlivý ľavicový básnik JIŘÍ WOLKER sa nás snažil na potreby vecí dávno upozorniť. Nik mu nevenoval pozornosť. Za prichádzajúci armageddon vo svete bez poslušných veci si môžeme my, Polícia SR a samozrejme najmä …

JIŘÍ WOLKER: VĚCI

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí,
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!

Proto miluji věci
a také miluji celý svět.

Host do domu (1921)

Dodatok

Pri písaní záverečnej vety fejtónu som si spomenul na prvé verše z básne Umírajíci spomenutého básnika, ktorými som, ako pozorný študent SVŠ, raz tak nahneval moju starú mamu, že ma naháňala s vechťom po dvore.

„Až umřu, nic se na tomto světě nestane a nezmění,
jenom několik srdcí se zachvěje v rose jak k ránu květiny,
tisíce umřeli, tisíce umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti i zrození nikdo nezůstal jediný“.

Doplňujúca literatúra

https://www.hlavnespravy.sk/nad-reaguje-na-vybuch-na-krymskom-moste-ked-si-prajes-na-70-narodeniny-tortu-a-kuchar-to-prezenie-so-svieckami/2941288

https://spravy.pravda.sk/svet/clanok/642937-online-kyjev-dostane-nudzove-peniaze-od-mmf-na-krymskom-moste-hori/?utm_source=pravda&utm_medium=hp-box&utm_campaign=shp_bleskove_spravy#ppTi

Umírající (Wolker, původní verze)

Až umřu, nic se na tomto světě nestane a nezmění,
jenom několik srdcí se zachvěje v rose jak k ránu květiny,
tisíce umřeli, tisíce umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti i zrození nikdo nezůstal jediný.

Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
nad smrt těžší však umírání je,
ta zabitá lačnost smyslů, smutek ze všeho,
ten čas, jenž v potrubí těla hnije jak pomyje
a rozkládá ruce a oči, nervy a každý sval,
vše, čím jsi svět tak nádherně v objetí držel a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti tisíce se mnou jsou
(v umírání však každý je sám a z úzkostí nemůže ven),
umírání se bojím, v umírání je člověk sám a pláče nad sebou.

Sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý,
od tvých ňader mi usekli ruce a srdce mi rozbili,
myšlenka na tebe jak zlatý hřeb půl roku v nemoci mě protínala,
když bylo hůř, i bolela víc, když bylo lépe, též pomáhala.
Ale dnes sbohem, děvčátko, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
v nějž složil jsem zlatý ten hřeb a ten největší sten,
neb v umírání každý sám musí být a každý opuštěn.

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se možná stromem, možná člověkem, možná hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.